Petra Spurná

 

Ideály krásy

V dnešní době na nás mají značný vliv média. Člověk denně prohlíží stovky fotek, ať už na sociálních sítích či v časopisech nebo v televizi. Myslím, že nebudu jediná, která se pak pozastavuje nad dokonalými postavami modelek, jejichž tělo na sobě nemá snad jediný gram tuku, mají krásnou, opálenou pleť bez známek nedokonalostí a jejich zářivé, zdravé vlasy tomu všemu dodávají korunu. Přemýšlím, co dělám špatně, že nevypadám jako ony zdánlivě dokonalé slečny? Avšak, je tomu doopravdy tak? Jsou i ve skutečnosti tak bezchybné, jak se na fotografiích zdají? Bezpochybně na sobě pracují a starají se o sebe, což bychom rozhodně měli my všichni, ale jsou i určité věci, které se prostě přirozeně změnit nedají. Dnes všichni moc dobře víme, že momentálním trendem, nejen celebrit, je upravování fotek mnohdy až k nepoznání. Vyhlazení pleti, odstranění pupínků a jizviček, zúžení pasu a zvětšení prsou. Takto můžeme jmenovat dál a dál. Proč? Jen proto, aby tyto ženy, a nejen ony, dosáhly dnešního ideálu krásy? Ideálu, který tedy vlastně ani není skutečný?

Když se ohlédneme do minulosti a vybavíme si tehdejší představy ideální postavy žen, dostane se nám mnoho naprosto odlišných výsledků. S plynoucími staletími se tyto vzory mnohokrát změnily, než se dostaly do dnešní podoby. Zkusme si představit například Věstonickou venuši z období pravěku. Buclatá dáma s vypouklým bříškem, širokými boky a obrovským poprsím sahajícím až do pasu. Pro tehdejšího člověka byla ideálem krásy žena, která představovala plodnost a mateřství. Musela být schopna zaopatřit děti a zároveň ubránit sama sebe, což jim zajišťovalo postavení v rámci rodu. Když se dnes objeví nějaká žena s postavou, byť jen podobnou této figurce, okamžitě se na ni vrhne vlna posměšných a kritických komentářů odsuzujících lidí. Naopak v období gotiky byla symbolem žena s hubenou postavou, úzkým, dlouhým krkem a bledou pletí. Neměla vyvinutou ženskou postavu a měla působit křehce. Takto ztělesňovala vznešenost a urozenost. Ale souvisí snad tvar postavy s psychikou a inteligencí? Tento ideál se naprosto obrátil v období renesance. Ženy byly považovány za krásné, když se pyšnily plným dekoltem, silnými nohami a větší bříško nebylo vůbec na škodu, ba naopak. Zásadní změnu pak přinesla dvacátá léta minulého století, kdy mohly ženy poprvé zkrátit sukně a poodhalit lýtka. Poté se vyvíjel ideál krásy až do stavu, jaký známe dnes. Postava tvaru přesýpacích hodin, pevná a štíhlá. Ale jak jsem již zmiňovala dříve, je vůbec možné takovéto dokonalé postavy přirozeně dosáhnout? A i kdyby ano, v čem nám to dá navrch nad ostatními?

Díky tomu, že je doba natolik uvolněná a naplněná různorodými názory, není ideál všech stejný. Ženy ví, že i když nevypadají jako modelka na obálce časopisu, mohou dosáhnout, čeho chtějí, a že vzhled není vždy na prvním místě. Mě už tak ani nepřekvapí, když vidím neupravenou fotku modelky a ta vypadá naprosto jinak než na svém instagramovém profilu. Vím, že se nemůžu spoléhat, že vše, co vidím na sociálních sítích, je reálné. Ale přesto existuje spousta žen či dívek, které toto netuší a s cílem dosáhnout jejich vysněné postavy pak končí na nemocničních lůžkách. To mi přijde opravdu smutné a nebezpečné. Proto bych byla ráda, kdyby lidé alespoň na chvíli sundali z očí klapky, které jim nasadila média a porozhlédli se okolo sebe. Uvidí lidi naprosto stejné, jako sebe samé. Bez úprav, lží a nedokonalé. Lidské.