Nella Stefanidu

Pod pojmem krása si každý z nás určitě představí něco jiného. Většina lidí si krásu spojuje s něčím hmatatelným, na první pohled viditelným. Je to vlastnost, kterou oplývají věci živé i neživé. Krása však nemusí být jenom ta vnější, která uspokojuje naše smysly. Existuje i krása vnitřní, která je často přehlížena.

První věcí, které si lidé všímají na druhých je vzhled. Aby se o nás jiní začali zajímat, musíme upoutat jejich pozornost. Snažíme se tedy, abychom se okolí zalíbili. Dívky chtějí být krásné a mít dokonalou postavu, aby upoutaly pozornost mužů, a proto svou přirozenou krásu často překrývají líčidly. To vše souvisí s ideálem krásy, který se stále mění. To, co bylo dříve tabu je dnes trendy a naopak.  O svůj vzhled, tedy vnější krásu, se nejvíce zajímají především teenageři, což je pochopitelné. Jsou ve věku, kdy jejich vzhled rozhoduje o tom, kolik budou mít přátel nebo kolik lidí je bude sledovat na sociálních sítích.  Myslím si, že právě sociální sítě jsou založeny na vnější kráse. Lidé se snaží své fotky upravovat tak, aby na nich vypadali co nejlépe a své nedokonalosti retušují. Může se však stát, že výsledná fotografie už nemusí odpovídat skutečnosti. Ačkoli to může znít povrchně, je zcela jasné, že vaše oči spíš zavadí o dívku s úzkými boky a plnými rty nebo o muže s vypracovanou postavou, než o šedou myšku, která krásou zrovna neoplývá. 

Ne každý odpovídá ideálům krásy dnešní společnosti. Vadí to? Myslím si, že hlavně dívky a ženy se kvůli svému vzhledu často trápí. Hledají na svém těle jenom nedokonalosti.  Snaží se přiblížit se co nejvíce modelkám, které mají dokonalou vypracovanou postavu a pleť bez vrásky a nedokonalostí. Sociální sítě jsou dnes fotkami takových modelek přehlceny. To často vede k nízkému sebevědomí nebo dokonce sklonu k vážným duševním poruchám, jako je anorexie nebo bulimie. Snažíme se vypadat jako někdo jiný, a to si myslím, že je špatně. Nejen dívky, ale každý by měl být rád za svou jedinečnost, protože právě ta je krásná.

Je vnější krása opravdu tak důležitá? Vzhled nám sice zajistí pozornost okolí a lichotky týkající se našeho vzhledu nám mohou pozvednout sebevědomí a potěšit nás, ale vnější krása je pouze povrchní a není věčná. S věkem se objevují první vrásky, nedokonalostí přibývá a vnější krása se pomalu vytrácí.  Proto si myslím, že mnohem cennější je to, co máme uvnitř. Naše vnitřní krása. Není sice na první pohled vidět, ale na rozdíl od té vnější je stálá. Naše povaha a chování k okolí dokáže ovlivnit naše postavení ve společnosti mnohem víc, než náš vzhled. Můžeme na ni pracovat a rozvíjet ji. Vnitřní krása, to jsou i vědomosti. Čím jsme starší, tím jsme moudřejší a zkušenější, proto si myslím, že s věkem vnitřní krása roste. Máme se bát toho, že ve stáří o nás nebude mít nikdo zájem? Ba naopak. Spousta mladých lidí vyhledává ty, kteří už mají něco za sebou, protože právě oni jim mohou předat ty nejcennější rady a zkušenosti.

Kdo je krásný a kdo ne? Myslím si, že neexistuje přesná definice krásy. Ideál krásy je velmi subjektivní záležitost. Všichni nemůžeme být stejní. Dokonce i jednovaječná dvojčata se od sebe něčím liší. Každý je krásný svou jedinečností. To, co se někomu může zdát ošklivé, může naopak jiné přitahovat. Je dobré o sebe dbát a snažit se vypadat dobře, ale všeho s mírou. Nesmíme zapomínat i na své nitro a vnitřní krásu, která s námi zůstane, i když zestárneme. Myslím si, že není dobré člověka soudit jen podle vzhledu. Je dobré člověka poznat, zjistit jeho hodnoty, jeho vlastnosti a teprve pak jej můžeme soudit.