Svět knihy 2015 - Lukáš Nevídal
Pan Humor
V jednom malém obyčejném pokoji, na jedné z obyčejných horních polic bydlela neobyčejná kniha. Jelikož to byla komedie, a už na pohled zářila vtipem, říkali ji pan Humor. Pan Humor měl nahnědlou až šedou barvu, dlouhou žlutou záložku vyrůstající z útlého hřbetu a neskutečně prořízlý jazyk. Pořád něco jen tak pro zábavu povídal a neustále se smál. Neměl si totiž na co stěžovat. Byl zasunutý pěkně v teplém útulném koutku, společnost mu dělala nadmíru vzdělaná paní Encyklopedie Obrázková a ani se na něj neprášilo. Jednoho dne ho však o kousek posunuli a byl mu přidělen nový parťák. Thriller.
Thriller měl tendenci vzdávat čest svému temnému přebalu a vidět všechno až moc černě. Ze svého místa, které obsadil panu Humoru, měl skvělý výhled na stůl a postel, kde ležela plyšová zvířátka. Stále dokola spřádal zděšené teorie o tom, jak se na ně vrhne roztomile se tvářící pejsek a ve spánku je všechny zakousne. Náš veselý hrdina se mu stále snažil vysvětlit, že se to nestane. Dokonce mu i za pomoci Encyklopedie ukázal obrázek, na kterém si podobný pes hrál s dítětem jako důkaz, že hafan není vůbec nebezpečný. S ním to však ani nehnulo. Nebýt toho krásného rána, Humor by si z toho neustálého deptání nejspíše hodil záložku.
Vzbudilo ho jemné popichování. Nejdřív si myslel, že se Thriller chce jen podělit o to, že překvapivě přežil další noc. Když to však po nějaké době nepřestalo, přemohla ho zvědavost, naklonil se, zamžoural stránkami a tu to spatřil. Na stole ležel růžový Román, který se pod světlem paprsků slunce přímo leskl. Jeho mnohdy zachmuřený spolubydlící doslova zářil láskou a okouzlením. „Ty Humore,“ promluvil s vážným výrazem, „dostaneš mě k ní, prosím? Já se jinak zblázním, pokud ji nepoznám osobně.“ On na něj mrkl a s úsměvem odpověděl :„Ty Thriller, který dělá ze všeho drama, ses zamiloval? Tak to ti s tím musím nejspíše pomoct!“ Zajel zpátky do poličky a přemýšlel. Večer něco šeptem probral s Encyklopedií a oznámil, že zítra jdou na věc. Věřte mi. Tak šťastnou černou knihu jste nikdy neviděli.
Když se následujícího dne rozbřesklo, připravili se k akci. Problémem bylo, že knihy neumějí rychle chodit, a tak by je jejich majitelka Klára vrátila zpátky dřív, než by se k Románu stihly přiblížit. Vysvětlil, co se přesně bude dít. „Neboj, bude to legrace,“ křikl, a asi na osmý pokus se všichni tři odrazili a skočili směrem dolů z knihovny na velkého, bílého plyšového koně. Humor a Encyklopedie dopadli pohodlně na stránky, ale Thriller, který si je nechtěl před setkáním pokrčit, spadl na záda. Tedy spíše hřbetem na hřbet. Koník poděšeně poskočil, ale to už se otevřela paní Obrázková, a nechala se vystrčit před jeho oči. Humor ji pevně držel, a jakmile plyšáček zjistil, co to vidí před sebou, rozběhl se za jablkem. Přeskočil mezeru mezi první a druhou matrací, a hnal se dál. Thriller k všeobecnému úžasu kdovíjak drkotal vazbou, ale to už letěli přes druhou propast. Stůl se nebezpečně blížil. „Tři! Dva! Jedna! Prrrr!“ zakřičel Humor, přehodil Encyklopedii za sebe, a prudce zabrzdili. Jak zvíře překvapeně a náhle zpomalovalo, vykoplo zadní nohy do vzduchu, a vymrštilo Thriller prudce na stůl. Ten se roztáhl jako létající veverka, a neohroženě doplachtil k Románu. Byla to láska na první pohled. Šlo to poznat z toho, jak Román ještě více zrůžověl, když se před ním černý elegán uklonil. Dvojice na koni je nechala povídat si spolu, a odjela zpátky do knihovny.
Když večer přišla Klára smutně domů, vzala dvě zamilované knihy do ruky, a jako by tušila, že k sobě patří, vložila je do stejné přihrádky. Pak vytáhla pana Humora, lehla si s ním na postel a asi po desáté ho začala číst. Vždycky, když byla smutná, ji pomohl. Byl to přítel, který nikdy nezklamal, a ona se tak už za chvíli zase usmívala, a všechno bylo v tu chvíli hned lepší.
Humor je důležitý, ať už pro lidi, či pro beznadějně zamilované Thrillery. Proto se jej snažme uchovat, jak dlouho to jen půjde.