Literární seminář

Hana Nevídalová

Literární seminář předčil má očekávání. Zpočátku jsem si myslela, že se budeme věnovat pouze opakování k maturitě – tedy že budeme každou dvouhodinovku vyplňovat didaktické testy, psát slohové práce a rozebírat díla z kánonu. Tím překvapenější – a nadšenější – jsem byla, když se opak ukázal být pravdou.

S hodinami jsem byla velmi spokojená. Líbila se mi komorní atmosféra, Váš individuální přístup, a hlavně náplň těch odpoledních devadesáti minut. Největším zážitkem pro mne bylo osobní setkání s básníkem Jonášem Zbořilem – besedy s literáty bych proto rozhodně řadila na program semináře i v následujících letech.

Ocenila jsem též sledování filmových adaptací děl, která jsme zrovna probírali (Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky). Pomohly nám blíže se seznámit s autorovou tvorbou a zároveň byly příjemnou formou odpočinku.

Jediné, co mě osobně příliš neoslovilo, bylo dramatické ztvárňování knižních úryvků. Divadlo navštěvuji ráda, ale předvádět něco ostatním mi nebylo moc příjemné. Myslím, že tento postoj sdíleli i někteří jiní seminárníci, proto bych scénky do hodin spíš nezahrnovala.

Jinak skutečně nemám co vytknout. Vaše hodiny jsem navštěvovala moc ráda, byly pro mne velkým přínosem. Snad se jim pestrostí a zajímavostí vyrovnají přednášky mých budoucích profesorů na vysoké škole.

Tereza Pavlacká

V první řadě nelze napsat recenzi pouze na samotný literární seminář, neboť ten se každý týden metamorfoval v něco nového. Nechodili jsme tak jen do literatury, ale i do semináře filmového, mluvnického, tvůrčího, debatního a v neposlední řadě do semináře scénického čtení. Právě obměny formy i obsahu se u mě, a snad i u mých spolužáků, setkaly s oblibou, proto také jednotlivé hodiny nepůsobily monotónně, i přestože jsme větší část semináře prožili v online prostředí. Zvláště kladně (a zcela zaujatě) hodnotím filmová odpoledne, při kterých nám byly představeny klasické snímky české kinematografie, jež si rozhodně nezaslouží upadnout v nezájem. Jako méně vzrušující shledávám procvičování mluvnice, avšak jsem si ve vztahu k ní převzala staré známé přísloví, upravila ho, a tedy stvořila aktualizaci: „Těžko v semináři, lehko u maturity.“

Zklamání z nedostatku slibovaných autorských čtení, divadelních nebo filmových představení lze zazlívat pouze nepozornosti jakéhosi netopýra, který se nechal chytit a následně sníst, čímž způsobil globální paniku, aniž by to sám kdy tušil. Dle mého názoru by právě tyto akce do budoucna mohly pomoci prohloubit zájem o kulturu jako takovou, popřípadě ho v někom nově probudit. Upřímně doufám a závidím budoucím seminárníkům, že se snad dočkají.

A shrnutí? Z literárního semináře odcházím s vědomím, že jsem si do zásoby nasbírala hromadu nových poznatků, s vírou, že už mě nikdy žádná otázka nemůže zaskočit, a s pocitem, že jsem Bohumila Hrabala znala osobně.

Veronika Klučková

V minulém školním roce jsem si na své škole vybral předmět literární seminář. Tento předmět jsem si zvolil díky tomu, že mě čtení občas bavilo a chtěl jsem se dozvědět něco víc o knihách a literatuře.

Během dvou let jsme toho stihli poměrně hodně probrat. Dozvěděl jsem se nové informace od různých autorů. Některé autory jsme probírali podrobněji, protože se jednalo o výjimečné osobnosti, které ovlivnili československou a českou literaturu. V hodinách jsme také opakovali různá cvičení související s ústní maturitní zkouškou nebo s didaktickým testem. Myslím si, že jsme si v některých oblastech českého jazyka velmi prohloubili znalosti. Líbilo se mi, že jsme se dívali i na filmy, které byli natočeny podle knižní předlohy. Byl to svým způsobem pro nás odpočinek, kdy jsme se nemuseli naplno soustředit na učení.

Kdybych měl říct, co mi v literárním semináři chybělo, tak bych asi začal s cizími autory. Většina mých oblíbených autorů je právě ze zahraničí. Rozumím tomu, že bychom měli znát nové spisovatelé z České republiky, ale myslím, že by bylo fajn, kdybychom se o některých nových autorech ze zahraničí trochu zmínili. 

Jsem velmi spokojený, že jsem si vybral literární seminář. Nelituji, že jsem si ho tenkrát ve 2.ročníku vybral. Určitě jsem si z něj vzal zkušenosti do života.

Ondřej Niklasch 

Když jsem si před dvěma lety vybírala literární seminář, tak jsem neměla úplně jasnou představu, jak by vlastně mohl vypadat. Částečně jsem očekávala, že bude zaměřený hlavně na podrobnější rozbor nejvýznamnějších autorů dějin literatury a jejich děl a jeho účelem bude, připravit co nejlépe na maturitu z  literatury.

Bylo tedy pro mě trochu zklamáním, když jsme se v semináři zabývali hlavně českými autory a téměř vůbec zahraničními. Rozhodně to ale nebylo na škodu, protože jsem se tak seznámila s autory, kteří mě zaujali a o kterých jsem před tím neslyšela a přečetla jsem knihy, které bych si jinak nepřečetla. A tím, že došlo ke změně maturity, tak mi nevadí, že jsme třeba velmi podrobně probírali Bohumila Hrabala nebo Milana Kunderu.

Na druhou stranu bych možná více ocenila, kdybychom se nezaobírali tak dlouho jedním autorem, ale místo toho se seznámili s více autory.

Také se mi líbilo, že jsme šli na besedu, která byla zajímavá a je tedy škoda, že jsme se nemohli zúčastnit více besed.

Dalším pozitivem pro mně je, že jsme se při probírání jednotlivých autorů podívali i na různé filmové ukázky nebo psali slohovou práci a četli si různé ukázky. Určitě to přispělo k tomu, že si jednotlivé spisovatele budu pamatovat o hodně lépe.

Jako celek tudíž hodnotím literární seminář pozitivně a doufám, že znalosti, které jsem za dva roky získala v budoucnu zužitkuji.

Julie Boková

Vzhledem k tomu, že jsem osobně navštěvovala seminář pouze jeden rok a většinou distanční formou, nemohu zřejmě poskytnout tak objektivní a komplexní zhodnocení jako mí spolužáci.

Nicméně z vyprávění vím, že v hodinách byly pouštěny filmy v rámci výuky, což bych velmi ocenila, přestože jsem se nezúčastnila. Myslím si, že je to skvělé oživení výuky. Naproti tomu, když jsme měli za domácí úkol shlédnout sami doma Nesnesitelnou lehkost bytí trvající tři hodiny, přišlo mi, že mé bytí se rovněž stalo lehce nesnesitelným. Na toto bych samozřejmě pohlížela jinak, kdybychom měli možnost se koukat společně ve škole.

Velmi se mi líbilo probírání literárních děl, která nejsou školním stereotypem. Myslím, že v ten moment jsme měli všichni Kundery dost, tak nám přišlo vhod probírání takových autorů jako Míková nebo Mornštajnová. Rozebírání ukázek těchto moderních autorů nás, troufám si tvrdit, nalákalo na přečtení některých nám neznámých děl. Já osobně si určitě přečtu Hotýlek, poněvadž mě teď užírá myšlenka toho, jak příběh vlastně pokračoval. Tím chci říci, že se Vám ukázky podařilo vybrat přesně tak, aby nás navnadily na další čtení.

Celková sestava naší literární party byla velmi fajn. Je příjemné diskutovat s lidmi, kteří také milují čtení a literaturu.

Seminář a jeho náplň hodnotím velmi pozitivně a přínosně. I přes ne úplně nejlepší podmínky distanční výuky jsme si odnesli mnohé.

Anna Veselá