Epigramy
Škola - základ života
Škola, základ života?
Jen mi hlavu zamotá.
Jsou to léta beznaděje,
kam to všechno jenom spěje?
Ztuhlá záda, bolest hlavy,
slzy v očích? Nezájem!
Na fňukání máte mámy,
my tu vládnem terorem.
Otevřená náruč školy
chytne vás a nepustí.
Dusí, škrábe, kosti láme,
všemi jedy napustí.
Pak vás plivne na ulici
a všichni vás opustí.
Magdaléna Slavíková 07
Když v pondělí vstávám,
s obrovskou nechutí,
do školy se vydávám,
zmaten a bez přezutí.
Vždy v poslední lavici,
den se snažím přežít,
namáhám si palici,
život si chci užít.
Na škole mě nejvíce baví,
když jdu ze školy domů,
vždy mě to tak unaví,
půjdu pracovat do lomů.
Dvě minuty do svačiny,
zdá se to být krátká chvíle,
jsou to však prý naše činy,
které vždy nas**ou učitele.
Jiří Siegfried 07
Malé skříňky dole máme,
zmenšuje se Narnie,
všichni se tam namačkáme,
to nás jednou zabije.
Trčíme ve škole od osmi do pěti,
a stále nás má někdo za děti,
učíme se složité věci,
a, přiznávám, občas máme blbé kecy.
A i když často tvrdíme,
že to tam nenávidíme,
v hloubi duše pravdu
my tu školu v srdci
Bradavice, to naše škola rozhodně není,
schodiště se nám tu bohužel nemění,
kouzlům se zde nenaučíš,
a z koštěte dolů
Postavy na obrazech se nepohybují,
a skřítci nám jídlo neservírují,
a i když tu tajemná komnata není žádná,
i tahle škola bývá často zrádná.
Barbora Veličková 07